Síla doteku

Dotek. Zdánlivě všední, obyčejná věc. Proč bychom si jí měli vážit? Jak důležitý je poznáme až tehdy, když nám schází. Je to jako v pohádce Sůl nad zlato. Pyšný král pochopil, co sůl znamená až ve chvíli, kdy o ni přišel. Kdy ji neměl. Tehdy chřadl, život byl bez soli utrpením a byl by za ni zaplatil vším, co měl. Tak je to i s doteky. Jsou vzácnější a důležitější, než si řada z nás myslí.

Jak často se někoho dotýkáme? A jak často se dotkne někdo nás? Co přitom cítíme? Samozřejmě je rozdíl mezi dotekem vlídným a dotekem opačného charakteru. My však máme na mysli ten první. Srdečnost, spontánnost se tak nějak vytratila. A často nejen z běžného mezilidského kontaktu, ale i z kontaktů mezi blízkými osobami. Podáme si neosobně ruce, kdo je hodně odvážný, dovolí si lehké objetí a dotek tváře na tvář.

A přitom... Co nám nejvíce pomohlo, když jsme byli dětmi? Něco nás bolelo...stala se nám křivda...měli jsme strach...? Nebylo to právě pohlazení rodičů nebo babičky či dědečka, objetí, políbení? A jak vzniká pevné pouto mezi maminkou a novorozencem? Přece v náruči. Ano, hmat je jedním z prvních smyslů, kterým poznáváme svět. Kterým komunikujeme.

Nyní nám toto vše mnohým chybí. V dnešní uspěchané době se lidé stále méně dotýkají. Sbližování na dálku, tedy například Facebook, Skype, internetové chaty, sms apod. s sebou přináší nejen to, že lidé spolu obtížněji komunikují takzvaně face to face, ale také méně dotyků.  Ubývá objímání, mazlení, zapomínáme se pohladit či držet za ruce. Jak jsem se již zmínila výše, komunikace dotekem ( odborně haptická komunikace ) je přitom jedním z prvních kontaktů člověka s jeho okolím a později jednou u velmi důležitých součástí života.  Jestliže se mu jí dlouhodobě nedostává, působí to u něj škody psychické i fyzické.

Vzniká tak taktilní senzorická deprivace. Co tento odborný termín znamená? O taktilní senzorické deprivaci mluvíme, když je člověk zbaven možnosti někoho se dotýkat. Nejvíce jsou ohroženi staří lidé a děti. Také pokud člověk onemocní, je oslaben nejen tělesně, ale i psychicky, a tudíž je ohrožen deprivací. Stejně tak silněji vzniká potřeba doteku během psychicky náročných období lidského života. Potěší ve smutku a pomáhá léčit v nemoci, přináší pocit blízkosti a zklidnění, posiluje sebevědomí a lidskou důstojnost. Ovšem kde jej vzít, když lidé z nějakého důvodu zůstanou náhle či dlouhodobě sami?  Vyžadovat objetí či hlazení po přátelích je tak nějak hodně neobvyklé či společensky nepřípustné, zejména u mužů je to prakticky nemyslitelné. Osamělých lidí je však čím dál více a smutných faktem je i to, že dotykovou nouzí trpí také velké množství těch, kteří sami nežijí.

S ohledem na naučené chování se tak touha po doteku dá řešit masážemi. Ten si dovolíme, nepovažujeme jej za nepřijatelný. O tom, co s lidským tělem a psychikou masáž provede, si můžete přečíst v sekci Význam masáží. A o službě, kterou nabízím pro takto frustrované a osamělé lidi, si můžete přečíst v sekci Terapie něhou a objetím.